Kapitola třináctá
Sabrina - 2.den
Jeho teplá, měkká hruď byla lepší než jakýkoliv polštář, jaký kdy existoval. Noha mě sice bolela, ale taky něco vydržím, a tak jsem slzy nechala schované za víčky.
Můj otec ovládá magii, kterou dokáže přimět kohokoliv, aby udělal co chce. Nerad jí používá, ale když jsme na Zemi, tak se to dost hodí. Všechno rychle vyjednal a za necelou čtvrt hodinu."Všechno vyřízeno," upozornil nás táta. Slovem "vyřízeno" myslel něco tipu: 'Doktorovi jsem "domluvil", že tě vyšetří, Sabrino, bez dokladů, záznamů v počítači a je to zdarma!'Byli jsme na řadě. Já jsem tam ale nechtěla jít sama. Už sestřička, která nás zavolala, vypadala strašidelně.
Vystrašeně jsem se podívala na Lucase, který mě uklidnil slovy: "Neboj, maličká, já tě tam donesu!"
Nikoho ani nenapadlo, že slovo "maličká" bude znamenat něco víc, než mou výšku a věk. moc se mi líbilo, když mi tak říkal, připadala jsem si jako ta křehká dívka o kterých čtu ve fantasy románech. A i když se za křehkou nepovažuji, tak v jeho náručí jsem se ani jinak cítit nechtěla.
"To nebude nutné, ona to zvládne sama, Vaše Výsosti," pošeptala, aby to nikdo jiný neslyšel, "nechceme vám dělat problémy!"
"Ale to přece není problém! A zřetelem k tomu, že se zranila v mé přítomnosti, tak je mou povinností dohlédnout na její uzdravení, abych alespoň ujistil, že je v pořádku!" odpověděl jí klidně Lucas, na což chtěla mamka protestovat, ale to už mě odnášel pryč od ní, táty a toho němého týpka, který vyčaroval portál, aby nás sem přenesl."Díky!" pošeptala jsem mu a za již zavřenými dveřmi jsem mu omotala ruce kolem krku."Nemáš zač, maličká!"
"Tak, co to tu máme?" zeptal se mě doktor, držíc mojí nohu ve své pravé ruce, i když už dávno věděl, co s tím mám. Po rentgenu, který jsem viděla poprvé v životě, jsem se vrátila zpět do této ordinace.
Tomuhle doktorovi trvalo všechno dlouho, tak jsem si rádoby unaveně zívla a řekla: "Jedná se o podvrtnutí kotníku. Přesněji řečeno, se můj kotník dostal na nerovném terénu do nepřirozené pozice. Při přenesení váhy na mou již nestabilní nohu se končetina vyvrátila směrem ven, chodidlo se dostalo do nepřirozené polohy směřujíc dovnitř, vazy se natáhly, jednotlivá vlákna praskla a vaz se vytrhl z kloubního pouzdra. To vše provází omezená hybnost kotníku, díky bolesti a otoku. Teď mi poradíte, abych končetinu chladila. Otok a bolest se totiž mírní studenými, anebo ledovými obklady. Při velkých a bolestivých hematomech, jako je tento můj, je možno dát pouze neprodyšný obvaz, pokud je člověk v klidu, nebo sádru, pokud je člověk, jako já, nucen ke každodenní činnosti a pohybu," domluvila jsem. Lucas, sestřička i doktor na mě civěli, jako bych spadla z Marsu.
"Jak... Jak... Jak to všechno víš?" vykoktal ze sebe nevěřícně doktor.
"Daň za to, že máte rodiče lékaře!" odvětila jsem lenivě. "Tak dáte mi tu sádru, nebo tu budu muset počkat do zítra?" zeptala jsem se otráveně a už jsem zatoužila po teplu mé postele.
"Jistě," odpověděl doktor a poslal mě do sádrovny. Čekala jsem s Lucasem v malé místnosti, než přijde doktor.
"Vlastně jsi mi ještě ani neřekl, co máš za magické schopnosti! Kromě tvého sexy pevného zadečku," vyčetla jsem mu přísně, jakoby vytočená. A poslední větu jsem si dodala pouze ve své hlavě.
Usmál se od ucha k uchu a pošeptal mi: "Komukoliv můžu číst myšlenky, pokud chci. Dokážu si s někým vytvořit telepatické pouto a povídat si s dotyčným člověkem pouze myšlenkami. A děkuji, jsem rád, že se ti líbí pozadí tvého krále!"