Kapitola sedmá
Lucas - 2. den
Byla tak roztomilá, jak se červenala. Za jeden oběd dvakrát. 2:0 pro mě! Vlastně 3:0 ještě u mě v pokoji. Oběd byl v skutku vtipný. Zpozoroval jsem u ní, že není tak klidná žabka, jak se mi zdálo. Uvnitř je rebelka. Ach ano budu jí přezdívat 'Maličká'. Vedle ní seděla neznámá dívka o trochu starší, jak ona. Občas se na mě podívala, ale z jejího výrazu jsem nedokázal určit, jestli je nebo není ráda, že jsem tady. Každopádně jsem se jí přestal zabývat ve chvíli, kdy se na Sabrině ukázala její rebelská stránka. Když zaječela na hraběnku Konstanc, tak jsem z ní a jejího postoje vycítil, že je v úzkých. Chtěl jsem jí pomoct, tak jsem jí jakoby omluvil a vytkl jsem to hraběnce i já sám. Ta protivná vlezlá ženská se na mě usmívala jako sluníčko na hnoji. Vždyť by mohla být věkově i moje máma, panebože!
Seděl jsem v pokoji u stolu a psal jsem ten dopis, ve kterém jsem dal královský příkaz, aby mě oslovovala, tak jak má. Zatracená holka!
Někdo poklepal na dveře a Sabrina vlezla dovnitř hned, jak jsem jí vyzval slovy: "Dále!"
"Promiňte, Vaše Výsosti, ale posílá..." začala, ale já jsem jí přerušil a podal jsem jí dopis, který hned otevřela a četla.
"Tak fajn Lucasi," pronesla už uvolněněji. Myslím, že jí je také příjemnější, že mi může tykat.
"Pro tebe cokoliv, Maličká!" usmál jsem se na ni.
Sabrina se na mě tázavě podívala, pak se zamračila a pronesla ledovým hlasem: "Já nejsem malá!" každé slovo dělila a šel z ní opravdu strach. "A proč zrovna Malá?"
"Maličká, ne Malá. Protože jsi navenek klidná a drobná dívka, ale uvnitř jsi velká osobnost." Usmál jsem se: "A umíš pouštět hrůzu," připustil jsem.
"Co? Ty jsi mě někdy sledoval?" zeptala se mě naštvaně.
"Ne, ale hraběnka Konstanc neleze na nervy jenom tobě!" vyhrkl jsem.
"Já vím, i z tebe každý vycítí, jak ti přijde vlezlá!" oznámila mi a já jsem na ní koukal, protože jsem si myslel, že jsem jí ukradený.
Rozhodl jsem se vrátit k předešlému tématu. "Kdo tě posílá?"
"Ach, ano. Posílá mě mamka, mám se zeptat, co máte-š v plánu, a jestli nic tak jestli si nechcete-š s námi jet na vyjížďku kolem lesa. Na koních samozřejmě," dodala.
"Ne, nic v plánu nemám. Velice rád přijmu vaší nabídku!" rozhodl jsem. Sabrina odešla z mého pokoje a já se převlékl do jezdeckého.