Kapitola jednadvacátá
Lucas - 4. den
Tahle kapitolka je extra krátká O:-)
Tak to bylo trapný. Bože já jsem takový hlupák! Naštěstí, mi opětovala mé další polibky se stejnou náruživostí jako předtím. Bez ostychu se na mě znovu posadila a já jí nechal. Ó můj bože, to bylo něco. V životě jsem nic takového nezažil. Hormony si uvnitř mě dělali párty a já se sotva držel, abych Sabrinu byť jsem nechtěl, tak krotil a nepovzbuzoval k dalšímu kroku. Už toho na mě bylo moc a myslel jsem, že se neovládnu, a tak jsem se přes ní překulil, až byla ona na zádech a snažil se v téhle poloze trošku zklidnit, ovšem ta malá potvůrka mi nedala prostor a hned mi obtočila nohy okolo pasu. Moc dobře věděla, co to se mnou dělá. Můj mozek si už balil kufry. Sklonil jsem se k ní níž, abych jí políbil na krku, ale to už byla rychlejší a jazýčkem mi přejížděla po krku. Mozek už stál na letišti. Nehty se mi zarývala do zad, vzdychajíc se dožadovala dalšího kroku. Mozek seděl v letadle. Ruka ma mi zajela pod tričko a nehtem mi sjela od šíje přes klíční kost, obkroužila mi bradavku, projela kolem pupíku a zastavila se jeden max dva centimetry pod okrajem gumy mých trenýrek. Letadlo nastartovalo. Věnoval jsem jí poslední polibek a celý rozklepaný jsem smutně vzdychl a položil se vedle ní. Let nebyl uskutečnitelný, mozek se vrací domů.
Nikdy jsem neměl holku, ale jako malý jsem chodil na různá divadelní představení, nebo na Zemi do kina. Jojo, kino. To je něco! Taková obrovitá stěna, na které se mění obraz. Je to, jako živé... A vždy tam je nějaká líbací scéna. Takže jsem se to naučil okoukáním... Ale Sabrina, kde ta se to naučila? Že by ona se svou krásou ještě neměla kluka, to se mi nechce věřit.V tu chvíli jsem dostal geniální nápad. Pozvu Sabrinu do kina. Ale mělo to háček. Musím odjet na Východ zjistit, co se tam děje. Ach jo! Ale myslím si, že by byla nadšená!