Kapitola dvaadvacátá
Lucas - 5. den
Z toho, jak jsem jí uzdravil nohu, jsem se strašně vyčerpal. Ale jsem za to rád. Rád ji vidím zdravou a čilou a krásnou a vtipnou a šťastnou. Hned jak jsem se ráno vzbudil, pospíchal jsem za matkou. Po dovolení vstupu do jejího pokoje jsem okamžitě zamířil k její posteli a nechal jsem se hladit, jako malý kluk. Mamka mi řekla o nových zprávách, které přišly z Východu. Řekla mi úplně všechno a musím říct, že jsem se dozvěděl i to, co jsem slyšet vůbec nechtěl. Hodnou část dopoledne jsem věnoval zařizování.
Byl poměrně chladný den. Ale nefoukalo, pouze bylo pod mrakem. Mohlo být tak na lehkou bundu s dlouhými kalhotami. V jednu chvíli mě napadlo, jak se má Sabrina. Tolik ji miluji, bože. Smutně jsem si uvědomil, že jí nebudu moct vzít na Zem do kina. Když mi došlo, že bychom mohli přímo část roku bydlet na Zemi. Byl to geniální nápad.
Zrušil jsem většinu věcí a poslal jsem pro Vitala s ojedinělou schopností: chránit.
Měl jsem strašný hlad. Už jsem se těšil na jídlo, když jsem si vzpomněl, že bych se nejprve měl poradit, nebo to alespoň oznámit maličké. Usedl jsem do křesla a snažil jsem se proniknout jí do hlavy.