Kapitola devatenáctá
Sabrina - 3. den
...výsledek mě překvapil. Na mé ruce se skvěla řezná rána a v ruce jsem držela kus trávy, kterou jsem položila na stolek. Znovu jsem obrátila pozornost k dlani. Malá ranka se začala pomalu zacelovat. Byla jsem z toho hodně rozrušená, ale zároveň unavená. V kuchyni jsem si vypila meduňkový čaj, aby se mi lépe spalo a v pokoji jsem opět nechala klesnout hlavu na polštář a v minutě jsem usnula.V tu chvíli jsem se cítila, jakoby v něčí náruči.
Otevřela jsem oči a spatřila Luka, jak se na mě pobaveně dívá. "Jsem unavená!" pověděla jsem mu, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že neříkám pravdu. Doopravdy nevím, kde se ve mně vzalo tolika energie, ale unavená jsem nebyla. Stejně jsem zavřela oči a přitulila se k němu. V tu chvíli jsem ležela na něčem měkkém. Znovu jsem otevřela oči a zadívala se do jeho hřejivě zelených očí. Rozhlédla jsem se kolem. Když jsem si uvědomila, kde jsme, zrudla jsem a už ze zvyku dala hlavu dolů, aby nespatřil mé ruměnce.
Prsty mi zvedl hlavu a políbil mě letmo přes má rozechvělá ústa. "Miluju tě!" pošeptal mi. Nezmohla jsem se na odpověď. Tak moc jsem mu chtěla říci, že já jeho miluji víc, ale cítila jsem se jako by mi někdo zavázal jazyk. Tak mocná ta jeho dvě slůvka byla.
Otočila jsem se k němu zády na pravý bok a přetáhla jsem přes sebe deku. Pohodlně jsem si položila nohu se sádrou. Pak jsem zašátrala rukou za sebou. Nahmatala jsem jeho hruď. Po chvilce jsem nahmatala i jeho levou ruku, kterou jsem stáhla k sobě a přetáhla si ji přes břicho. Pochopil a přisunul se ke mně blíž. Ale pořád mi nebyl dostatečně blízko, tak jsem se k němu úplně nalepila. Luk souhlasně zamručel. Najednou zhasla obloha, takže byla tma. A pak se stalo to, že mě opustila energie a já usnula v Lukasově objetí.