Kapitola šestadvacátá
Lucas - 6. den
Usedli jsme ke stolu. Proboha, ona ta kreatura ještě neodjela? Seděl jsem v čele stolu, Sabrina seděla po mé levici a matka vedle mě po pravici a naproti Sabrině ob jedno místo, seděla Konstanc, propichujíc Sabrinu pohledem.
Sabrina se na mě zoufale podívala, šeptajíc moje jméno.
Pochopil jsem. "Drahá Konstanc, co tu ještě děláte, měl jsem pocit, že jen projíždíte."
"To jsi měl špatný pocit Lucasi..."
"Kdo ti dovolil oslovovat krále jeho jménem?" pustil jsem hrůzu, naštvala mě, jménem mi říká pouze matka a ti komu jsem to dovolil a to jsem téhle bezvýznamné úlisné hoře tuku nedovolil. Asi jsem byl až příliš přísný, protože pod intenzitou mého hlasu se přikrčila Sabrina i všichni ostatní, kromě matky. Otec často křičel.
"O-omlouvám se Vaše Výsosti, já myslela, že když ta malá holka mů..."
"Ta malá holka, je moje nastávající! A ty osobo si nemáš co domýšlet, zapomněla jsi snad kdo jsem?"
Zavrtěla hlavou střídajíc se koukala ze mě na Sabrinu. "Omlouvám se Vaše Výsosti, měl jste pravdu, jen projíždím," zase už se usmívala jako sluníčko na hnoji, ale propichovala Sabrinu vražedným pohledem. Zatím co Sabrině přelétl po tváři vítězoslavný úšklebek, který hned zamaskovala spokojeným úsměvem.
Dlouhou dobu nikdo nic neříkal a tak jsem se rozhodl říct jak Sabrině, tak i všem okolo, proč jsem potřeboval, aby přijela. Ale mamka mě předběhla: "Dneska máte s Lucasem volno. Lucasovi jsem všechno potřebné řekla, aby byl připraven. Zítra časně ráno odjíždíte na východ!"
Sabrina jen přikývla, nic víc. Po chvilce se mě ale v duchu zeptala: "Co budeme dělat po obědě?"
"Mám pro tebe překvápko!"
"Ne, nemám ráda překvápka!" řekla otráveně.
"Tak to neber, jako překvápko, ale jako dárek!"
"Po obědě mám v plánu se Sabrinou výlet na Zemi," oznámil jsem matce už nahlas. Konstanc se ušklíbla.
"Jen si to tam užijte děcka a žádný blbosti!"
"Neboj - te," pronesli jsme oba naráz. Asi tak hodinku poté, co mi slehl oběd jsme vyrazili na cestu. Pomocí stálého portálu jsme se dostali 'na druhou stranu', kde jsem ji vzal za ruku a proplétali jsme se ulicemi velkoměsta až ke kinu.
"Co je to kino?" zeptala se mě vážně. Měl bych si lépe schovávat myšlenky, pomyslil jsem si.
"Něco jako divadlo, jen tam nehrají živý herci," oznámil jsem, "neboj bude se ti to líbit!"
Můžeš si vybrat, na který film půjdeme, jen tě žádám o jedno - cokoliv, jen ne Barbie!"
"A co je to film?"
"Jinými slovy řečeno představení," mrknul jsem na ni.
"Fajn, jak chceš."
Došli jsme před kino a koukali jsme na ceduli, co zrovna dávají. Bylo tam napsáno, že v sále 12 je speciální program, že se bude promítat Císařovna Sissi a že je už jen pár volných vstupů, zbytek prý obsadí dějepisný kroužek dětmi.
O žádném filmu jsme nic nevěděli, ale o Císařovně Sissi jsem věděl, jako malý jsem se o Zemských dějinách učil, stejně tak jako o těch našich. Ovšem Sabrině jsem o tom neřekl ani slovo. Byl jsem rád, když si vybrala tento film, a tak jsem šel rychle koupit lístky.
Když jsem se vracel, viděl jsem, jak nějací kluci obtěžují Sabrinu. Stáli v polokruhu okolo ní. Sabrina stala s rukama překříženýma na prsou, s hlavou svěšenou, přitisknutá zády ke zdi.
Ve chvíli, kdy jsem to spatřil, jsem okamžitě šel jí na pomoc. Cestou k nim jsem slyšel, jak si z ní utahují a hlasitě se smějí: "Podívej se co to má na sobě! Otrhaná jak bezdomovec! To má určitě hadry po babce z druhý světový! A nebo ze sekáče..."
"Pánové, to by stačilo! Ještě chvíli a nechám vás uvěznit do hladomorny na čtrnáct dní!" zavrčel jsem autoritativně. Nikdo nebude ohrožovat mojí berušku! Chtěl jsem vykročit za Sabrinou a odvést ji od nich dál, ovšem ta parta kluků se otočila mě.
První pěsti jsem se vyhnul, jen díky reflexům, které jsem si zdokonalil léty cvičením šermu. Ze Sabriny jsem cítil zděšení a naprostý strach, ale ne o sebe, nýbrž o mě.
Ovšem druhé ráně, už bych se vyhnout nedokázal, kdyby ji nezastavila cizí ruka. Mohutný svalovitý muž v obleku stál za mnou a s přese mne nataženou rukou odrazil útoky deviantů. "Vypadněte!" zasyčel, jako had a banda za mě vrhla jen poslední jeden zlý pohled a svižně vyšla ven.
"Omlouvám se za nemilé přivítání, ale nyní vítejte v Cinema Staru!" k mému zděšení ten půltunový chlápek promluvil hlasem o dvě oktávy výše, než bych čekal.
Podal jsem mu do ruky lístky, kterým odtrhl část a pustil nás dovnitř s reklamou v ruce. To už byla Sabrina natisknutá k mému pravému boku a pažemi pevně obepnutými kolem mého pasu.