Kapitola druhá
Sabrina - 1-2. den
Co tady zase dělá? Když tu byl naposledy, choval se, jako rozmazlený fracek. Stane se králem a hned bude oxidovat u nás? Proč? Bože, za co mě trestáš? Pomyslela jsem si rozhořčeně. Ale je hezký, to se mu musí nechat! S předstíraným klidem jsem došla do svého pokojíku, který jsem si sama navrhla. V pokoji jsem se ale uvolnila a začala pěstmi bušit do polštáře. Potom jsem si na posteli pohodlně sedla proti zdi a začala si s ní povídat. Je to taková moje uklidňovací taktika. Rozjímala jsem se zdí o tom, proč přijel zrovna k nám domů. Bohužel mi, ale jako vždy neodpověděla, tak jsem urovnala zmačkaný polštář, naklepala jsem ho, aby se na něm lépe leželo, přetáhla jsem přes sebe deku a v minutě se moje unavené tělo podřídilo spánku.
Ráno jsem se s kupodivu dobrou náladou probudila, ale když jsem si vzpomněla na Lucase, tak se mi včerejší špatná nálada vrátila. Rozhodla jsem se tedy, že vyrazím za Emou, která bydlí nedaleko od nás, a promluvím si s ní. Ema je moje kamarádka už dva roky. Pomáhá mi s výběrem šatů, mlsá se mnou nenápadně sladkosti, tak aby se to nikdo nedozvěděl, a hlavně s ní můžu o čemkoli mluvit. Oblékla jsem si, po rychlé ranní očistě, tmavě černé jezdecké kalhoty a bílé tričko s motivem kšand a motýlkem na krku. Sešla jsem do jídelny a udivila se, jaký je tam neobvyklý šrumec. Když jsem přistoupila ke stolu, jeden číšník mi galantně odsunul židli, kterou zasunul ke stolu, abych neseděla moc daleko. Vedle mně seděla má matka a vášnivě debatovala s tetičkou, která seděla hned vedle ní. Nevěděla jsem co se děje, tak jsem matce poklepala na rameno a vyčkala, až se na mě otočí. Trvalo to déle než obvykle, takže to muselo být opravdu závažné, když mě moje vlastní matka nevnímá. Poťukala jsem jí na rameno celkem třikrát, než se na mě otočila.
"Dobré ráno, zlatíčko, copak se děje?" zeptala se mě jako by nic.
"Také přeji dobré ráno, mami. A co se týče toho co se děje, tak to doopravdy nevím, myslela jsem, že mi to řekneš ty," upozornila jsem matku, která se hned dala do vyprávění.
"Opilý a v kuchyni?" zeptala jsem se nevěřícně snad už potřetí. Mamka mi už po několikáté přikývla na souhlas. "Dobře, mohla bych jít ven za Emou, mami?" zeptala jsem se jí s nadějí v hlase.
"Ach, ano dítě, jen běž. Bylo by dobré, kdyby si tu byla na oběd, vezmi k nám klidně i Emu, myslím, že bude ráda. Mohla bys tam být i déle, ale počítám, že náš "milostpán" Lucas kolem poledne vystřízliví a bude mít hlad."
"Děkuji!" Vlípla jsem matce pusu a začala vstávat ze židle.
Mamka mě ale tahem za tričko zase usadila a dodala: "Sabrino, něco jsi zapomněla!"
To by nebyla moje máma, kdyby po mě nechtěla, abych pokaždé větě co pronesu, jí oslovovala "mami". Proto jsem hned dodala: "Jistě a děkuji, mami!"Odešla jsem do stáje, kde jsem osedlala mého již osmiletého koníka jménem Orion. Nikdy jsem nechodila do školy, školu jsem měla doma, učila mě máma. A také díky ní umím jezdit na koni. Na našich koních se jezdí Westernový styl, který je mnohem jednodušší a uvolněnější než anglický. Nasadila jsem Orionovi uzdu, položila jsem na něj dečku a přehodila přes něj sedlo. Cuknul sebou, protože se lekl, toho jak ho břišní pás švihl po boku. Vím, že ho to nebolelo, ale polekalo. Zapnula jsem mu břišní pás a protáhla mu nohy. Proto, aby tam neměl srolovanou kůži. A můžeme vyrazit. Počkat... Uvázala jsem na chvíli Oriona k zábradlí a vběhla jsem do domu. Na botníku jsem hmátla po přilbě a upalovala jsem zpátky do stáje, kde jsem vytáhla ze kbelíku pár jablek. Pravou nohu jsem vložila do třmenu a levou nohu jsem rychle přehodila přes záda Oriona. Už jsem se naučila, že kůň se prakticky ovládá pouze nohama, což využívám při jízdě bez sedla. Uchopila jsem opratě tak, aby nebyly ani moc dlouhé, a ani moc krátké, prostě akorát. Paty jsem přitáhla k Orionovi a přimáčkla jsem jeho boky. Orion okamžitě vykročil krokem. Tímto tempem jsme jeli až k brance, tam jsem ho pobídla do rychlejšího klusu a tím tempem jsme jeli většinu cesty. Na rozlehlé louce jsme chvíli i cválali, ale pak se objevil Emin dům a já jsem byla nucena zpomalit. V okně jsem si všimla, jak se mihla nějaká postava. O chvilku později už ve vstupních dveřích stála vysoká postava mé kamarádky.