Kapitola třiatřicátá
Sabrina - 10. den
Tak po dlouhé době tedy sesmolím další kapitolku snad to ujde :))) :) :)
Nakonec jsem usnula poměrně dobře protože Lucas byl uvázaný u stromu. Takhle jsem v klidu usnula. Lucas se v noci vrtěl, asi měl noční můry, já si raději blokovala myšlenky, bála jsem se co tam najdu. Když jsem viděla včera jeho představu mě jako malé holčičky a nahé jak jí dělá příšerné věci, něco se ve mě zlomilo, a to už se asi nikdy nezpraví. Pro jistotu jsem měla svou mysl uzavřenou, což se později ukázalo, jak zlý nápad.
Lucas byl náladový, jako děvčata v jahodovém týdnu, cokoliv ho vytáčelo, chvílemi me chtěl líbat a držel mě strašně křečovitě, že mě nikam do nebezpečí nepustí, po chvíli mě od sebe odháněl, že když mu nejsem schopná otevřít mysl, aby mi mohl věřit, že jsem slova lásky pronesla pravdivě, tak se mnou pokračovat nebude.
Ještě to docela šlo, když potřeboval na záchod Lucas, horší to bylo se mnou, nechtěla jsem aby se na mě u toho díval a aby se otočil a on pořád prskal, že jsem jeho budoucí žena, že se nemám za co stydět, ale já si přeci chci zachovat alespoň jakés také soukromí. Děsila jsem se chvilky, kdy budeme potřebovat vyprázdnit střeva.
Slunce už se pomaličku ale jistě stahovalo k obzoru. Zbývala nám tak hodinka čistého světla. Zadívala jsem se do dálky a zajásala, až se Lucas lekl a nezapomněl mi to hned vyčíst. V dálce se leskla hladina vody.
Přidala jsem do kroku, zas taková dálka to nebyla. Došli jsme ke krásné tůňce, kde byla k mému podivu teplá voda, neodolala jsem a začala se svlékat, byla jsem pouze ve spodním prádle, a pomáhala jsem Lucasovi a černou košilí. Zbytek zvládl sám.
Na teď jsme skočili do vody, já jsem na chviličku zaváhala, když sem si představila nějakou piraňu, což mi samozřejmě nezapomněl můj miláček pěkně zostra vyčíst.
Už jsem si na tu jeho náladovost zvykla. V teplé vodě jsem ho objala a přitiskla se k němu. potřebovala jsem si alespoň na chvíli myslet, že mám u sebe svého starého Lucase.
"Miluji tě a zemřel bych pro tebe, kdyby sis to přála," to že si to přeji poloviny cesty jsem mu neřekla ani jsem mu nedovolila nabourat se do mé hlavy.
"Vím," odpověděla jsem pouze. A přitiskla se k němu více. Objal mě svými silnými pažemi. Líbali jsme se ještě hodnou chvilku, než mě chytl tvrdě za bradu, zadíval se mi do očí a pronesl ledovým hlasem,: "Tak proč mě nepustíš do hlavy? " odstoupila jsem od něj a nevědomky vymanila ruku z našich pout. To jsem neměla dělat.